Loving Annabelle

část druhá

„Můj nádech a výdech. Tlukot mého srdce. Tok krve a proudění vzduchu mými plícemi. Několik letmých polibků, několik objetí, touha po mé náruči.“

S knihou v ruce se procházela kolem katedry a četla „Zpěv o mně“.

Fascinovala mne lehkost jejich slov, doprovázena klidnými kroky.

„Píseň o tom jak vstávám z postele a vítám slunce.“ zavřela knihu, položila jí na tmavou desku katedry a řekla,

„Takže. Už jsme strávili dostatek času rozebíráním stylistického pohledu na „Zpěv o mně“ , ale co její obsah?“ ptala se slečna Bradley třídy.

„Nebyl Walt Whitman homosexuál?“ ptala se jí Catherine.

„Byl.“ odpověděla jí krátce.

„Takže on tohle píše o jiném muži?“ ptala se dál Cat.

Podívala jsem se na ní a musela se usmát.

„Pojdme se podívat blíž na úvodní řádky. Co tím myslí, když píše: „Oslavuji sám sebe, za každý atom, který mi náleží, náleží tobě.“? Martho?“ zeptala se dívky v přední lavici.

„Že jsme všichni propojeni?“ ptala se jí nejistě.

Bradley se usmála a pokývla hlavou .. „Ještě někdo?“ ptala se a pohledem sjela celou třídu.

Mírně jsem pozvedla pero, které jsem ještě před pár vteřinami svírala mezi rty.

„Annabelle.“ vyzvala mne k odpovědi.

„Protože prostřednictvím lásky cítíme sílu spojení ke všemu a ke všem..“

Pozorně mne poslouchala a pak kývla hlavou.

„...a v jádru jsme všichni stejní. Všichni se stáváme jedním.“

„Takže já jsem stejná jako Colins?“ zahleděná do lavice a ironickým usměvem pronesla Catherine. Podívala jsem se na ní.

„To sotva.“ dodala a podívala se na mě.

Zavrtěla jsem hlavou a otočila se zpět.

„Proč trošku nezapojíš ten svůj rozum?“ zaznělo po třídě tiše od Colins.

„A proč ty se nepřestaneš podřezávat?“ vyjekla naštvaně a otočila se na ní.

„Ven z mé třídy.“ vyznělo rázným tónem z úst Bradley.

Catherine se na ní podívala, vztekle oddychla a z pohrdavým pohledem odešla ze třídy.

„Jako dítě jsem zbožnoval příběh o dvou žábach, které se rády navzájem přeskakovaly.Ale co se nestalo, omylem skočily do velkého sudu plného čerstvé smetany. A protože nenašly žádnou oporu, žačaly plavat, aby se neutopily. Jedna z žab však byla příliš unavená. Už neměla tolik sil a tak zakvákala na svou kamarádku žábu, že to vzdává...“

Catherine, která seděla nedaleko mne přestávala ovládat své emoce z projevu kněze a začala v sobě dusit návaly smíchu.

„Potopila se na dno sudu a zemřela strašlivou smrtí.Prostě dokvákala.“

Poslední věta nebyla kritickou jen pro Catherine.

Lavice obsazena mnou, Colins, Catherine a Kristen byla najednou terčem snad všech lidí sedící v kostele.

Propalující pohled Matky představené nás donutil se uklidnit.

„Ale ta druhá žába-samozřejmě, že jí chyběla kamarádka, byla velmi zasažena její ztrátou, nicméně pokračovala dál, plavala, vytrvale, velmi vytrvale rozhodnutá...“

V ten okamžik se rozesmála i slečna Bradley. Matka představená se na ní vyděšeně podívala..

„Notak, plavala jenž jí síly stačily, její záběry byly tak silné, až z té smetany stloukla máslo a vyskočila ven. Chvála Bohu.“

V potemnělé restauraci seděla Simone, zahleděná do jídelního lístku.

„Jsem rád, že se nám to dneska povedlo.“ pronesl její přítel Michael, který seděl naproti ní.

Zvedla oči od černých řádků a usmála se na něj.

„Já taky.“ řekla

„Máš docela dost práce, poslední dobou.“ řekl

„Co tvé přednášky?“ ptala se ho.

„Dobrý. Tento semesrt mám uplně narvaný.“ odpověděl.

Jen se pousmála a sklopila oči zpět k jídelnímu lístku

„Takže, přemýšlela jsi tak trochu o našem posledním rozhovoru minulý týden?“ ptal se jí.

Opět se něj podívala, tentokrát bez úsměvu. Neměla náladu to řešit.

Svým mlčením ho donutila zeptat se..

„Ne, proč to pořád odkládáš?“

„Já to neodkládám..“ odpověděla a začala se cítit nejistě.

„Já...“ zadívala se do jeho očí a pak uhla pohledem na stranu.

„Já..prostě ještě nejsem připravená odejít ze školy“ dodala.

„Vždyt tam můžeš učit dál, jen tam nemusíš i bydlet.Tak jak to dělám já“ řekl.

Nevěděla co říct.

„Proč tě to téma ohledně našeho stěhování tolik stresuje?“ ptal se.

Uchopila křížek na řetízku, který měla na krku a nadechla se.

„Nemohli bychom si udělat hezký večer pro sebe?“ snažila se navodit jiné téma.

„Jo dobře. Máš pravdu. Jistě.“ řekl Michael a zakýval hlavou.

„Ted´ teprve cítíš, že na tobě nikdo nelpí.“ Procházela mezi lavicemi s knihou v ruce.

„Tvá obrovská skořápka dosahuje nekonečna a tam do tebe proudí..“ prošla kolem mě.

Opřená o židli s perem lehce položeným v koutku mých rtů jsem pohledem sjela celé její tělo od shora dolů a zpět.

„bohatá a hustá tekutina.Osvícená nekonečným klidem, milióny hvězd plujících nocí a zářících vysoko nad tvou hlavou. Ale uvnitř v tobě tato přítomnost nastane, až všechny ty hvězdy pohasnou.“

Catherine znuděně zvedla oči vzhůru.

„Když Rilke zmiňuje „obrovskou skořábku dosahující nekonečna a tam bohatou a houstou proudící tekutinu“, o čem to tedy hovoří?“ ptala se Bradley.

„Myslím si, že mluví o sexu.“ prolomila jsem ticho.

„A co tě k tomu vede?“ ptala se.

„Tvá obrovská skořápka dosahující nekonečna- to zní jako metafora pro tělo a jeho orgasmus.“

Bradley pozvedla hlavu výš a pak uhla pohledem na stranu.

„A „nekonečno“ by mohlo představovat nekonečné možnosti, které skýtá vyvrcholení“

Catherine se začala smát..

„A „ hustá tekutina“ no, tak to je víc než jasné.“ dořekla jsem.

Bradley si sundala své brýle a uchopila mezi své prsty křížek na jejím krku.

„Myslím si, že Rilke naznačuje, že sex a láska se v žádném případě nevylučují.“ říkala jsem s naprosto vážným obličejem. Pak jsem se přeci jen usmála a dodala „ .. zvláště pak dobrý sex.“

Po třídě se rozezněl zvonek.

„Annabelle, ráda bych si s tebou promluvila.“ řekla učitelka, když už se celá třída zvedala k odchodu.

Vzala jsem z lavice své učebnice a přemístila se ke katedře.

S úsměvem jsem se opřela o první lavici tak, abych stála naproti ní.

„Podívej, své studenty respektuju, ve vyjadřování svých vlastních názorů máte mou podporu.“ začala.

„Ale?“ ptala jsem se rovnou

„Ale nemohu si pomoct, mám dojem , že se stavíš proti mně.“ dokončila větu.

Vstala jsem a s upřeným pohledem do jejich očí udělala pár kroku k ní.

„A proč bych to dělala?“ ptala jsem se.

„Možná chceš strhnout pozornost.“ řekla.

„A možná jsem zaujatá.“ řekla jsem.

„Zaujatá čím?“ ptala se stále vážně.

Usmála jsem se a sklopila oči.

„Vámi..“ odpověděla jsem a pohled vrátila na ní.

V ten okamžik se na mně nejistě podívala. Zkousla si spodní ret a uhla pohledem. Pak se nadechla a řekla.

„Ocenila bych, kdyby tvé komentáře, byly v mé třídě, trochu vhodnější.“

Zvedla jsem obočí a s úsměvem odešla.

Vyšla jsem na zaplněný školní dvorek a vyndala svůj telefon.

„Halo, tady Anna. Je tam někde má matka?“ ptala jsem se do telefonu, jejího asistenta.

„No tak jí řekni, že volám já!“ řekla jsem rázně, když mi zdělil, že ted nepřijímá hovory.

Vešla do správní budovy, když v tom jí zastavil ženský hlas.

„Paní Bradley..“ otočila se za ženou sedící za velkým dřevěným stolem.

„..Matka představená s Vámi chce mluvit.“ sdělila jí a pokračovala ve svém telefoním hovoru.

Simone se tedy vydala do ředitelny.

Zaklepala na bílé dveře a čekala na vyzvání.

Skrze dveře slyšela, že s někým mluví tak vešla dovnitř.

Rukou jí naznačila at jde dál a sedne si.

Postarší dáma ve svázaných vlasech seděla za papíry přeplněným stolem a telefonovala.

„Ano, jistě.. já rozumím.“

Simone usedla na židli naproti ní.

„Ano madam, jistě. Samozřejmě já Vás ujištuji, že máme všechno pod kontrolou.Děkuji Vám.“ Matka představená dokončila svůj hovor a s oddychnutím si sundala brýle. Podívala se na Simone a řekla,

„Musíme si vážně promluvit o Annabelle Tillmanové.“

„Odkud jsi to vzala?“ ptala se Kirsten Catherine, když jsme večer seděli v utajené skrýši. Catherine podala Kristen láhev whisky ..

„To jsem dostala na Vánoce od táty.“ odpověděla jí.

„Fakt?“ ptala se udiveně Kristen a pak se napila.

„Sice to není Beamer, ale to by ti nemělo nějak vadit.“ řekla

„Co tady děláte lidičky?“ vešla Colins.

Catherine se znechuceně podívala .. „Vypadni píchavko!“ vyjekla na ní.

„Pojd si sednou, Colins.“ nabídla jsem jí místo vedle mě a odložila svou kytaru na zem.

„Tvůj táta musí být v pohodě, že, Cat?“ ptala jsem se jí.

Kývla..“ Když je střízlivej.“ odpověděla.

Kristen se pousmála .. „Což není nikdy.“ řekla.

Vyndala jsem z krabičky cigaretu .. „Hej, kotě..pojdme hrát „ Já nikdy.“ řekla najednou Cat.

„Vždyt už nejsme mimina.“ řekla hned Kristen.

„No, ale loni ti to nevadilo a hrála jsi ..“ odvětila hned a s úsměvem se na ní podívala.

Rozpálila jsem si cigaretu.

„Mohla bys o tom laskavě držet hubu?“ řekla Kristen vážně.

„Jak se to hraje?“ přerušila jsem je a položila krabičku cigaret na osvícený stolek mezi námi.

Catherine si od Kristen vzala lahev s pitím a podívala se na mě.

„Nikdy jsem s nikým nespala. A ted jestli ses už s někým vyspala, musíš se napít.“ řekla a předala lahev zpátky Kristen.

„To je fakt trapný..“ řekla.

„No každopádně ty se napij jako první..“ otočila se k ní a upravila si ofinu.

„.., protože všichni víme, že už nejsi panna.“ dokončila větu.

„Můžu hrát taky?“ ptala se Colins.

Catherine na ní hodila jeden ze svých chladných pohledů a řekla,

„Tys nikdy nic neudělala, Colins, takže se ani nemůžeš opít.“

„Už jsem něco provedla..“ prohodila Colins. Catherine zvedla obočí a oddychla si.. „ Tak jo. Annabelle začínáš. Vymysli něco dobrýho.“ řekla

Natáhla jsem ruku ke Kristen a vzala si od ní lahev s whisky.

Přemýšlela jsem jestli byla ta správná doba to říct, ale proč vlastně ne

„Nikdy jsem nespala s jinou ženou.“ řekla jsem a podívala se na Catherine i Kristen.

Kristen se usmála a podívala se na Catherine, která na mě nevěřícně koukala.

Naklonila jsem lahev a upila.

„Kecáš..“ řekla Cat překvapeně.

„Ty ses vyspala s holkou?“ ptala se Kristen.

„Na tom není nic tak extra..“ odpověděla jsem, předala lahev Colins a utřela si pusu. Dívala se na mě jako by mě viděla poprvé.

„Wow...tak to je..“ říkala zaskočeně Kristen.

Catherine s usměvem kývala hlavou.. „No konečně lesba..“ řekla a podívala se na mě.

„Už jsem se bála, že po Michelle Petersové se tu žádná neobjeví.“ řekla.

Pousmála jsem se a vypustila kouř s pusy.

„Co tady všichni děláte?“ ozvalo se najednou ze shora.

Ohlédla jsem se za hlasem. Na schodišti stála slečna Bradley.

„Opíjíme se..“ prohodila Cat. Kristen do ní štouchla a řekla,

„Už jsme na odchodu.“

Bradley sešla schody dolů. Colins, Cat i Kristen se zvedli a odešli.

Stále jsem seděla na svém místě, Bradley přistoupila ke mně a dala si ruce v bok.

S úsměvem jsem se a ní podívala. Bylo to poprvé co jsem jí viděla civilním oblečení a rozpuštěných vlasech.

Potáhla jsem s cigarety, pak si stoupla,vzala krabičku cigaret do ruky a nabídla jí.

„Já nekouřím.“ řekla vážným tónem.

„Ale tyhle jsou dobrý. Mám je z Thajska.“ řekla jsem a opět potáhla.

„Je mi uplně jedno, odkud je máš.“ řekla.

Sklopila jsem oči.

„Podívej bylo by opravdu moc fajn, kdybyses alespoň pokusila mezi ně zapadnout.“ řekla a já se musela zasmát.

„Jak sem můžu zapadnout? Vždyt ani nejsem katolík.“ ptala jsem se.

„Ten piercing?“ ptala se pro změnu ona.

„Vy po mně chcete, abych se zbavila toho piercingu z nosu?“ ptala jsem se s úsměvem, když mi došlo, že to tenkrát myslela doopravdy vážně.

„Ano..“ zakývala hlavou.

„Fajn. Ještě něco chcete, abych udělala?“ ptala jsem se jí

„Ty budhistické modlitební korále.“ odpověděla.

Můj úsměv zmizel. „Ne.“

Chytla jsem do ruky korále ..“ Piercing je v pohodě, ale korále si nesundám.“ řekla jsem vážně, s upřeným pohledem do jejich očí.

„Podívej, panují zde striktní pravidla, co se oděvu týče. A budhistické korále nejsou-“ říkala, ale já jí přerušila.

„Řekla jsem Vám, že je nesundám.“ dala jsem se do chůze a cigaretu jí vrazila do ruky.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.