Loving Annabelle

část třetí

„Odevzdej mi ty korále.“ řekla rázným hlasem a nataženou rukou Matka představená, když jsem seděla v ředitelně.

Jen jsem se na ní dívala.

„Bud budeš respektovat pravidla této školy, nebo budeš čelit následkům.“ řekla se založenýma rukama.

Chtělo se mi smát, ale snažila jsem se zachovat si kamenou tvář.

„Copak ti nestačilo, že tě vyloučili ze dvou předchozích škol?“ ptala se. Čekala, že jí konečně něco řeknu, ale já byla stále ticho.

„Vidím, že nemám na vybranou.“ řekla a dala se do chůze. Přešla ke svému stolu a otevřela šuplík.

Podívala jsem se na slečnu Bradley, která seděla v křesle vedle mě.

„Vezmeš si tyto.“ řekla a vyndala velký dřevěný růženec.

„To si snad dělá srandu.“ pomyslela jsem si..

„..a každý den přidáš ještě jedny za to, že můžeš nosit své korále. A doufám, že ti to pomůže uvědomit si jak těžkým břemenem může být popírání Krista.“ dořekla.

„Tyhle nosit nebudu.“ řekla jsem s úsměvem.

„Tvá matka mě informovala, že pokud se nepřizpůsobíš, budeš poslána do vojenské školy.“

Zvážnila jsem a sklopila oči.

„Takže ti navrhuju, abys spolupracovala.“ dodala.

Podívala jsem se na Bradley... ta jen uhla pohledem.

Naštvaně jsem vstala, vzala si od ní růženec, nasadila si ho na krk a odešla.

Vstala jsem z křesla a řekla, „Myslím, že byste jí měla přemístit na jiné patro“

„Proč?“ ptala se udiveně Matka představená.

„Nedokážu jí uhlídat.“ odpověděla.

„Nemyslím si, že by to byl zas ta těžký úkol, Simone. Já jsem dokázala uhlídat tebe.“ řekla.

Nevěřícně na ní koukala.

Seděla jsem ve třídě a stále naštvaně sledovala co Bradley píše na tabuli.

Pak jsem si všimla, že mi Catherine podstrkuje lísteček. Převzala jsem si ho od ní.

„Váš domácí úkol pro dnešní den je, že si vyberete jednu z básní...“

Otevřela jsem lísteček „Měla jsi přítelkyni?“ četla jsem.

„a k ní uděláte dvoustránkový rozbor. A to do zítřka.“

Odepsala jsem jí a poslala jí ho zpět. V tom se Bradley otočila.

Dala se do chůze. Přišla ke Catherine a natáhla ruku.

Cat jí lísteček s nechutí dala do ruky.

Bradley se vrátila ke svému stolu.. „ Být vámi tak to nečtu..“ prohodila Cat s melodii v hlase.

Pousmála jsem se.

Bradley hodila zmačkaný lísteček do koše..v ten okamžik se po třídě rozezněl zvonek.

„Annabelle, chci s tebou mluvit.“ řekla, když se všichni chystali k odchodu.

Položila jsem knihy zpět na stůl, znovu se opřela o židli a oddychla si.

Třída se vylidnila a Bradley přistoupila ke mně.

Opřela se o katedru a podívala se na mě..

„Jak to, že nemáš růženec?“ ptala se a sklopila oči k mé lavici, kde leželo mé břemeno.

Podívala jsem se na ní, pak na růženec.

„Nepřej si proti sobě poštvat Matku představenou. Veř mi.“ dodala.

„Bože..“ oddychla jsem si tiše a sklopila oči.

Opět jsem se na ní podívala. Čekala co řeknu, ale já vstala, vzala své knihy a přistoupila k ní.

Stála jsem naproti ní a hleděla hluboko do jejich očí.

Její modré oči se najednou začali rychle pohybovat ze strany na stranu.

Sklopila jsem hlavu k jejímu krku.

Uchopila jsem do ruky křížek a tak se jí i poprvé dotkla.

Na okamžik sklopila hlavu a pak se na mě opět podívala.

Tázavě naklonila hlavu ..

„Kdyby Vám Matka představená řekla, že si máte sundat ten křížek, udělala byste to?“ ptala jsem se jí.

Sklopila oči a mírně pozvedla obočí.

Její mlčení mi odpovědělo.

Upustila jsem křížek a otočila se. Vzala jsem do ruky růženec, nasadila si ho a opět se jí podívala do očí.

Odešla jsem.

Seděla ve své šatní místnosti a otvírala starý kufr, plný knih a papírů.

Pak do ruky uchopila jednu z knih a položila jí na zem vedle sebe.

Zadívala se na hnědé desky, které leželi navrchu a jemně je bříšky prstů pohladila.

Opřela se o dveře a otevřela první stránku alba.

S úsměvem si prohlížela fotografie usměvavé brunetky... pak vyndala jednu z fotografii, kterou sama fotila a položila jí na desky.

Seděla jsem ve školní knihovně a kreslila do svého bloku, když v tom ke mně přistoupila Bradley s knihou v ruce.

Opřela jsem se o židli a podívala se na ní.

„Něco pro tebe mám.“ řekla a knihu položila na stůl, vedlé mé ruky.

Podívala jsem se na béžové desky.. „Dík...“ pronesla jsem.

Usedla vedle a zadívala se na mě.

Sklopila jsem oči k bločku.

„Třeba bys je mohla nosit v kapse“ řekla s úsměvem.

„Nebo je schovat do tašky. Tam je nikdo neuvidí.“ dodala k tomu.

Podívala jsem se na ní a pousmála se.. pak mírně pokývla hlavou a řekla „Budu o tom přemýšlet.“

Přivřela oči a tím se dostala hlouběji do těch mých.

„Proč si to tak komplikuješ?“ ptala se.

Sklopila jsem hlavu a oddychla si.

„Daroval mi je první člověk, do kterého jsem se zamilovala.“ odpověděla jsem a opět se pousmála.

Chápavě pozvedla hlavu,pak sklopila oči a těžce polkla.

„Pořád ho miluješ?“ ptala se a zvedla oči ke mně.

„Loni se přestěhovala do Evropy s celou svojí rodinou.“ odpověděla jsem s úsměvem a pak se opět zadívala do stolu.

Najednou jsem na své ruce ucítila tu její. Podívala jsem se na ní...dívala se do mých očí a řekla, „Popřemýšlej o tom.“

Zvedla se a odešla.

Chvíli jsem jen hleděla před sebe a pak se podívala na tu knihu.

Přisunula jsem si ji k sobě blíž a nahlédla.

„Nové cesty za poznáním nespočívají v tom, že něco hledáme a objevujeme, ale v tom jak se na to díváme.“

Marcel Proust

Bylo tužkou vepsané na první straně.

Opřela jsme se o židli a usmála se.

Při odpolední pauze jsem se do knihy intenzivně začetla.

Byl krásný nový den, slunce jasně svítilo a mě najednou přišlo, že ty slibované lepší zítřky přicházejí.

Uviděla jsem Bradley na cestě ke správní budově.

Chtěla jsem jí za tu knihu znovu poděkovat, tak jsem se rozeběhla k ní.

„Hej..“dotkla jsem se její ruky a ona se ihned otočila.

S úsměvem sklopila oči a řekla ..“ Ahoj..“

„Ještě jednou jsem Vám chtěla poděkovat za tu knížku.“ řekla jsem s úsměvem.

„Nemáš zač..“ odpověděla s tak rozzářeným výrazem v obličeji.

„Děkuju, že sis sundala ty korále.“ dodala k tomu a upřeně se na mě podívala.

„Annebelle, pojd´!“ ozvalo se za mnou.

Otočila jsem se a spatřila Colins.

„Chystáme se vypustit Prissy.“ řekla nadšeně.

„Příjdu za chvilku.“ řekla jsem a se otočila k Bradley.

Ta se už ovšem dala opět dala do chůze.

Sklopila jsem hlavu a obrátila se ke Colins.