Loving Annabelle

část osmá

Byl pátek večer a všechny studentky se připravovaly na tu jednu jedinou noc ve školním roce, kdy se mohli ukázat v krásných šatech, tančit a flirtovat s kluky ze St. Paul´s .

Seděla jsem na posteli se sešitem v ruce a dopisovala slova k písni, kterou jsem začala psát od chvíle, kdy jsem na školu přišla.

Kristen seděla na posteli naproti mně, oblečena do tmavě hnědých koktejlek. Na jejím temeni byly tři růžové natáčky a v ruce svírala zrcátko.

„Doufám, že na tom plese někoho ulovíš.“ pronesla Catherine ke Kristen, která si začala nanášet lesk na rty.

„S lovením jsem už skončila.“ odvětila lehce.

„A co ty, Annabelle?“ zeptala se mne, s tím typický jízlivým výrazem v obličeji.

Naštvaně jsem zvedla oči k ní.

„Myslíš, že tam někoho sbalíš?“ ptala se a dál zkoušela na své ruce, který lesk na rty se k ní bude nejvíc hodit.

„Slyšela jsem, že tam bude i slečna Bradley.“ dodala.

Rozčíleně jsem odložila sešit a vstala.

„Víš co, Cat? Už mám fakt plný zuby těch tvých přiblblých poznámek.“ řekla jsem a upřeně se jí dívala do očí.

„Wow..“ hodila svými vlasy a pak vstala.

„Tady by to asi někdo pořádně potřeboval.“ prohodila.

Schodila jsem jí na postel, ale ona hned vstala. Začala mě fackovat a tlačit k zemi.

Povalila mne na mou postel, obkročmo si na mě sedla, tak abych se nemohla bránit a pokračovala.

Colins se snažila Catherine odemě odtrhnout, začala jí taky fackovat a křičela „Přestaňte! Slez z ní.. Cat, Cat nech ji být“ Snažila jsem se jí to vracet a zároveň jí ze sebe dostat dolů.

Po místnosti se ozývalo povzbuzování přihlížející dívek z jiných pokoju, ale pak někdo chytil Catherine kolem pasu a ona se ode mě odtrhla.

Rychle jsem vstala a zjistila, že je to Bradley.

Vyděšeně stála mezi námi a nevěřícně na nás koukala.

V pokoji stálo dalších 5 dívek.

Cítila jsem, že mi z nosu teče krev. Překryla jsem si ho rukou.

„Annabelle, okamžitě jdi za sestrou.“ řekla Bradley.

„Nepotřebuju žádnou zasranou sestru.“ vykřikla jsem na ní a rychle odešla z pokoje.

Běžela jsem po schodech dolů a stále se si přidržovala poraněný nos.

„Annabelle, počkej..“ slyšela jsem za sebou Bradley.

Pak jsem ucítila její ruku na mém zápěstí. Rychle jsem se otočila.

„Nedotýkejte se mě.“ řekla jsem jí se slzami v očích.

„Ukaž mi obličej.“ řekla lítostivě a chytla mě za ruku.

Odtrhla jsem jí od sebe a pokračovala dál v cestě.

Venku začalo pršet. Ples měl sice začít už za hodinu ale Simone si ještě napustila vanu.

Ležela v té příjemně teplé vodě a stále to viděla před očima.

Dívala se na ní s takovou zlostí, nechtěla s ní mluvit, odstrčila jí.

Zavřela oči. Po tvářích jí tekly slzy.

Místnost vyzdobena do bílo modrých barev byla již zaplněna studenty i učiteli z obou škol.

Na pódiu hrála kapela a za okny stále padal déšt.

Simone stála v bílých šatech u stolu vedle sestry Claire a Matky představené, které stejně jako ona popíjeli pomerančový punč.

Přistoupil k nim Michael.

„Matko představená, vypadáte výborně.“ pronesl poklonu.

Simone se na něj jen pousmála.

„Víš, Simone, myslel jsem, že když půjdeme tancovat, tak by to mohlo vyburcovat ostatní k tanci. Co myslíš?“ ptal se jí.

Moc se jí do toho nechtělo.

„To je výborný nápad.“ pronesla Matka představená nadšeně a podívala se na Simone.

„Je to jen tanec.“ řekl Mike, když ruku v ruce přicházel se Simone na parket.

Usmála se.

„Notak, nebude to bolet, neboj.“ řekl a chytil jí kolem pasu.

Zasmála se. „Jo. V pořádku.“ řekla.

Mike jí chytil kolem pasu a začali tančit.

„Tak jak se vede?“ zeptal se jí.

„Docela dobře.“ odpověděla Simone a zakývala hlavou.

„A tobě?“ zeptala se zase ona jeho.

„Dobře.“ odpověděl jen a usmál se na ní.

Pak se ale najednou objevila Annabelle.

V červeno - černých šatech a vlasech svázaných v drdolu se zastavila kousek od nich.

Dívala se na ní, na to jak s ním tančí ...její oči byli smutné.

Simone sklopila hlavu a odvrátila svůj pohled k Mikovi, který se na ní jen pousmál.

Pak se opět podívala do jejich očí.

Annabelle odvrátila pohled a odešla.

Vešla jsem ven z budovy. Venku stále silně pršelo, tak jsem zůstala pod terasou a zapálila si cigaretu.

Po chvilce se otevřely dveře.

Vyšli tři kluci. Jeden z nich, dlouhovlasý blondák v obleku s hnědou kravatou, ke mně přistoupil a zeptal se na oheň.

Vyndala jsem zapalovač, škrtla a plamínek ohně přiložila k cigaretě, kterou už svíral mezi rty.

„Ty jsi brácha od Cat, že?“ zeptala jsem se, když jsem si lépe prohlédla.

„Jo..“ odpověděl.

A pak mě to napadlo.

Neměla jsem už víc co ztratit. Byla to poslední šance, něco změnit.

Otevřela jsem dveře od pokoje, z pod postele vyndala svou kytaru a z bloku, do kterého jsem po nocích psala, vytrhla list s písní.

Uchopila jsem kytaru, ale pak jsem si vzpomněla na své korále, které byly schované v šuplíku.

Vyndala jsem je a nasadila. Rozpustila jsem své vlasy a vysvlékla se z šatů, které byly vhodné pro ples na křestanské škole, do jiných, také červených, jejichž délka byla nad má kolena a tak neodpovídala přísným pravidlům školy.

Opět jsem uchopila kytaru a vydala se zpět na ples.

Kapela se na pódiu již připravovala k další písní... k té mojí.

„Vypadá to, že se všichni dobře baví.“ řekla usměvavá Matka představená, stojící vedle Simone a Mika.

„Ano, baví se.“ řekl Mike a pokývl spokojeně hlavou.

Stoupla jsem si k mikrofonu, pootočila se na kapelu a po kývnutí, že jsou připraveni začala hrát.

„Jsme moc rádi, že jsi přivedl ty chlapce.“ děkovala Matka představena Mikovi.

Simone v ten okamžik uslyšela její hlas.Otočila se směrem k pódiu a pak se dala do chůze

„Bez nich by si ta děvčata moc nezatancovala,ne?“ slyšela ještě Mika.

„You will find me waiting for you.“

Budu na tebe čekat, dokud mě nenajdeš

Pomalu přicházela blíž. Už z dálky ji viděla stát na pódiu s kytarou v ruce.

Vmísila se do hloučku mladých studentů, které Annabelle poslouchali..

„All your fortresses go down in the night.“

A všechny tvé pevnosti, se ve tmě zřítí.

„To the dawn I’ll see you through „

a pak za svítaní, tě zahlédnu.

Na jejich rtech se objevil náznak úsměvu.

Sledovala z jakou lehkostí její prsty klouzaly po strunách a pak se na ní podívala i ona.

„Cause I know, that you know,“

Protože já vím, že ty víš

„You’re all over me now. „

že mě prostě máš.

„And it’s clear, it will show,“

a je jasné, že až se objevíš.

Annabelle jí upřeně hleděla do očí a ona musela na okamžik sklopit hlavu.

Nikdo jiný v sále neměl tušení co ty slova znamenají, jen Simone a Annabelle.

„Your curtains will close.“

odhrneš své záclony
„But if your heart is cold, my sheets are warm.“

A jestli je tvé srdce chladné, má náruč je teplá
„I will shelter you through the storm. „

Před bouří tě ochráním...

Nezvládla to. Otočila se a odešla. Hlavní dveře, polepené papírovými motýly, byly otevřené. Opřela se o ně a sledovala padající déšt.

Už delší dobu věděla, že není cesty zpět...ale co mohla dělat. Byla to její studentka.

Melodii písně stále slyšela hrát, ale Annabelle najednou vyšla ze dveří.

Podívala se na ní. Bylo ticho.. padal jen déšt.

Simone chtěla odejít... i přesto, že její strach a pochybnosti už nebyly tak velké, cítila, že musí jít.

Ucítila její ruku na svém zápěstí. Zastavila jí. To byl ten moment, kdy Simone naprosto podlehla tomu, co už delší dobu cítila a otočila se zpět k Annabelle.

Sama se k ní přiblížila a jako první jí i políbila.