Kapitola 5.

Loving Annabelle

část pátá

Seděla jsem v posteli, zády opřená o její čelo a psala do svého bločku.

Z chodby se najednou ozvalo vrznutí podlahy. Otočila jsem se za zvukem...bylo mi jasné, že je to Bradley.

Podívala jsem se na Catherine a Colins. Zdálo se, že obě dvě tvrdě spí.

Odložila jsem svůj blok a tiše vyšla z pokoje.

Došla jsem až k pootevřeným dveřím jejího pokoje a s úsměvem nahlédla dovnitř.

Mou přítomnost okamžitě zbystřila. Usmála jsem se.

„Tady nemůžeš být.“ řekla. Seděla na béžové sedačce a její hlas zněl unaveně.

Vešla jsem dovnitř.

„Potřebuju s někým mluvit.“ řekla jsem a šla k ní. Celou dobu mě nejistě pozorovala.

Sedla jsem si vedle ní.

„Celý večer poslouchám Cat a Kristen debatovat o tom, co by se mělo a nemělo na prvním rande“ řekla jsem a vyšvyhla svou nohu na pohovku.

„Notak..“ prohodila jsem s úsměvem a jemně nohou strčila do její..

„...nechtěla byste vědět co se dělá na prvním rande?“ ptala jsem se a podepřela si hlavu rukou.

Poprvé se pousmála a řekla ..“Dobře. Tak co tedy?“ ptala se a sklopila hlavu.

„No, takže podle nich všechno záleží na tom, jak moc vášnivý dotyčný je.“ řekla jsem a ona se na mě podívala.

„Nebo, v případě Catherine, jak vášnivá je dotyčná.“ dořekla jsem a poposedla si blíž k ní.

„Catherine je lesbička?“ ptala se, přehodila nohu přes nohu a uchopila křížek na svém krku.

„Neřekla, že je lesbička, ale políbila mě.“

Zdálo se, že jí to zarazilo. Pozvedla obočí .. „Políbila tě? Wow..a chceš.. nebo.. chtěla jsi..“ říkala zmateně a pak s úsměvem sklopila oči.

„Není můj typ.“ řekla jsem.

Její oči se opět přemístili na mě.

„Pořád si hrajete s tím řetízkem.“ sedla jsem si naproti ní.

V ten okamžik ho upustila. Opět jsem se dotkla její hrudi.

„Když jsem nervózní.“ odpověděla, aniž bych se ptala proč.

„Jste ze mě nervózní?“ ptala jsem se a z přívěšku se přemístila na její hrud.

Když se mé prsty pohybovaly směrem nahoru podél jejího trička, cítila jsem, jak jí projel mráz.

Podívali jsme se na sebe, její oči se na okamžik přemístili na mé rty a já najednou cítila jistotu to udělat.

Přiblížila jsem se k ní, ale ona najednou ucukla .. „Nedělej to.“

Zklamaně jsem se narovnala a oddychla si.

Odešla jsem.

Ležela ve vaně a přemýšlela nad tím, co se v poslední době dělo.

Najednou toho bylo spoustu. Její stereotypní život byl stále stejný, ale cítila se jinak.

Z pokoje uslyšela zvuk telefonu... čekala až spadne do hlasové schránky.

„Ahoj, tady Simone. Zanechte vzkaz.“ ozvalo se.

„Ahoj zlato to jsem já. Jsi tam? Zvedni to. Ne?“

Zvrátila oči nahoru a ponořila se pod vodu. Dnes ho doopravdy slyšet nechtěla.

Otevřela velké kostelní dveře. V hnědém tílku, dlouhé sukni zelené barvy a s růžencem v ruce vcházela dál. Procházela kolem lavic..

U jedné, z těch nejblíže k oltáři, poklekla a pokřižovala se.

Pak usedla a zadívala se na hořící svíčky.

Zmatenost se jí každým dnem zmocňovala víc a víc. Byla si toho vědoma.. věděla, že za to může Annabelle, ale nevěděla co s tím dělat.

Najednou se otevřely dveře.

I přesto, že jen mírně pootočila hlavu si byla jistá, že je to Annabelle.

Cítila její přítomnost, poslouchala její kroky..

Annabelle usedla vedle ní a zadívala se na ní, tak jako vždycky – jemně, ale s jasným umyslem.

Snažila se se svými pocity bojovat, odvrátila od ní hlavu a oddychla si.

Pak, ale ucítila její ruku na své noze.

Sjížděla tvar jejího stehna a její prsty se dotkly korálků růžence.

Pokračovala níž... zvedla její sukni a dotkla se holé kůže.

Simone se přidušeně nadechla ...nebylo cesty zpět. Otočila se k Annabelle a jemně si zkousla spodní ret. Její druhá ruka hladila její šíji, obličejem se k ní rychle přiblížila a naklonila hlavu.

Otveřela oči a vydechla...byla to jen představa.

Nastal týden jarních prázdnin.

Škola se vylidnila a všichni učitelé a studentky, včetně jejich rodičů se sešli v kostele na předprázdninové mši.

„Né vždycky jsem toužil být knězem. Ve skutečnosti jsem strašně chtěl být v cirkuse. Ano to jsem chtěl...“ vykládal kněz.

„Víte..mezi těma zebrama a slony...mezi všemi akrobaty a umělci“

Podívala jsem se na Simone, která seděla jen o pár lavic dál.

Pozorně poslouchala kněze, ale v ten okamžik co jsem se na ní podívala, jako by vycítila mé oči na jejich zádech a mírně se hlavou pootočila mým směrem.

Po mši jsem se seznámila s rodiči Colins. Stáli jsme před kostelem, slunce jasně svítilo a všechny studentky postupně odjížděli se svými rodiči domů.

„Prostě si nemyslím, že je to dobrý nápad.“

S ruhou na svém řetízku promlouvala k Matce představené.

„Bydlí na tvé koleji a proto za ní neseš zodpovědnost ty.“ řekla se založenýma rukama Matka představená.

„Ale co já? Opravdu bych potřebovala na pár dní volno.“ snažila se z toho vymluvit, ale už předem věděla, že to nemá žádný smysl.

„Sama dobře víš, jak moc je tato situace choulostivá.“ řekla Matka představená.

V ten okamžik k nim přistoupila sestra Claire. Položila ruku na rameno Matky představené a řekla „Otec Harris by s vámi rád mluvil.“

Zakývala, krátce se na Simone podívala a odešla.

Otočila hlavu ke studentkám, které vycházeli z kostela a uviděla Annabelle.

Stála tam v bílých letních šatech a s úsměvem na ní koukala.

Pousmála se a pak sklopila oči a otočila se k odchodu.

Seděla jsem na okenním výklenku a sledovala všechny ty dívky, jak spolu se svými rodiči nastupují do auta a jedou domů.

Jako jedna z mála zůstávala přes jarní prázdniny ve škole.

„To je tak na nic, že tady musíš zůstat přes jarní prázdniny.“ řekla Catherine, když si dobalovala posledních pár věcí.

Otočila jsem se na ní a pak jen sklopila hlavu.

Byly jarní prázdniny a kromě Annabelle a pár dalších studentek, které zůstaly na koleji, byla škola prázdná.

Simone seděla v kostele vedle kněze Harrise.

„Strašně ráda učím a miluju ten pocit, když vím, že to má smysl, tady s těma holkama, ale všechno ostatní v mém životě je uplně...“ nedokončila.

„Je jaké?“ ptal se kněz.

Oddychla si.. „ Já nevím.“ odpověděla a opět se na něj podívala.

„Asi jsem doufala, že už budu mít všechno dávno vyřešené“ dodala.

Zakýval hlavou a řekl „Možná bude nejlepší, přestat se snažit všechno vyřešit.“

Pak začal něco hledat ve vnitřních kapsách jeho černého saka. Vytáhl malý papírek a tužku.

„Co je to?“ zeptala se Simone.

„Poznámka ke kázaní..“ odpověděl a začal psát.

Pousmála se.

„Vždycky jsi byla má favoritka.“ podíval se na ní.

„Uvědomuješ si to?“ ptal se jí.

S úsměvem sklopila hlavu.. „To říkáte nám všem.“ řekla

„To není pravda.“ zavrtěl hlavou . „Sama dobře víš, a věděla jsi vždycky, že jsi vyčnívala z řady, obzvlášt tehdy, když jsi ty a Amanda utekly se vším tím vínem z fary.“ řekl.

Podívala se na něj s úsměvem. „Vy jste věděl, že jsme to byly my?“ ptala se ho.

„Má potíž je v tom, že já vím všechno.“ usmál se a položil ruku na tu její.

Byl nový slunný den, zahradník kropil trávu hadicí a já s kytarou, modrou dekou a sešity mířila na školní zahradu.

Rozložila jsem si deku na trávu a zapálila si jednu cigaretu.

Lehla jsem si na záda a zadívala se na stromy a slunce, které jejich korunami procházelo.

„Ahoj.“ ozvalo se najednou.

Otočila jsem hlavu za hlasem a uviděla Simone. V khaki tříčtvrátkách a hnědém tričku s krátkým rukávem přicházela ke mně.

„Ahoj.“ řekla jsem také.

Podívala se na cigarety ležící na mé dece a hned se k nim sklonila.

„Notak, přece mi je nezabavíte.“ řekla jsem a rychle si sedla.

Sedla si vedle mě a zeptala se. „Odkud je dostáváš?“ ptala se

„Od sestry Claire.“ zavtipkovala jsem. S úsměvem zavrtěla hlavou a pak jednu cigaretu vyndala.

Vzala jsem zapalovač a škrtla .. „Třeba bude dobrá.“ řekla jsem s úsměvem a střídavě sledovala jí a plamínek ohně.

Přiložila cigaretu ke rtům a prohodila „Normálně nekouřím.“

„Ani já ne..“ řekla jsem a zapalovač zase položila na deku.

„Kouřila jsi, když jsem tě viděla poprvé.“ řekla a sundala si boty.

„To bylo v den, kdy jsem začala.“ řekla jsem.

Naše oči se ve stejný okamžik střetli. Poznala jsem, že jí má poslední věta trochu zaskočila, ale pak se přeci jen usmála.

Nedaleko od nás se objevily další dvě studentky.

Simone se lekla a svou cigaretu hned típla do trávy. Bylo mi jasné, že ve školním prostředí nemůže být uvolněná tak jsem se zeptala.

„Nechtěla byste odsud vypadnout?“

„Nemůžu brát své studenty mimo kolej.“ odvětila hned.

„A kdo se to dozví?“ ptala jsem se s cigaretou u svých rtů.

„Sestra Claire?“ řekla. Obě dvě jsme se začaly smát.

Potáhla jsem z cigarety a znovu se na ní podívala.

Odvrátila hlavu odemě..

Strčila jsem nohou do její, abych její přemýšlení dokončila.