Loving Annabelle

část sedmá

Seděla ve vaně. Voda byla teplá a její tělo i vlasy promočené. V ruce držela fotku Amandy. Jemně hladila tvář,která se na ní z fotografie dívala, pak jí položila na vodní hladinu a definitivně se tak rozloučila se svou dávnou, ztracenou láskou.

Bylo půl 12 večer a ona stále nemohla usnout. Ležela ve své posteli s rukou za hlavou a hleděla do stropu.

Stále jsem se převalovala. V hlavě se mi dokola promítal dnešní den. Cítila jsem se hrozně. Měla jsem stále silnější pocit, že jsem to pokazila. Neměla jsem ten dopis číst.

Hluboce jsem si oddychla a pak spustila nohy z postele.

Zahleděná do země jsem přemýšlela, zda bude dobrý nápad za ní jít a ještě jednou se jí omluvit.

I přesto, že už bylo docela dost hodin, jsem nakonec vstala a tiše vyšla z pokoje.

Její pokoj byl naproti tomu našemu, ale cesta k němu se mi tu noc zdála delší, než jindy.

Přistoupila jsem k tmavě hnědým dveřím. Podlaha pod mýma nohama zavrzala.

Uslyšela jsem praskající zvuk podlahy.

Vzepřela jsem se na loktech a zaposlouchala se. Měla jsem pocit, že za dveřmi někdo stojí.

Má ruka se sevřela v pěst a přiblížila se ke dveřím.

„Ne...radši to nechám být.“ pomyslela jsem si a se sklopenou hlavou se vrátila zpět do pokoje.

Podlaha opět zavrzala. Zřejmě jen nějaká studentka procházela k toaletám..Opět bylo ticho, Simone si lehla zpátky a oddychla si.

Druhý den začínala škola. Po chodbách se procházeli odpočaté studentky i učitelky, já však byla unavená z probdělé noci a u snídaně znechuceně štouchala vidličkou do omelety.

Zvedla oči k jejímu stolu. Catherine, Kristen i Colins obsadily zbylá místa.

Vidličkou kroužila nad talířem a vypadala unaveně a zároveň naštvaně.

„Ty se teda tváříš.“ prohodila rýpavě Catherine.

Zvedla jsem oči k ní. Neměla jsem nejmenší náladu poslouchat její narážky.

„Ty ses s ní vyspala, že jo?“ zeptala se s nepřátelským úsměvem.

Kristen i Colins zbystřily své pohledy na mne a na Catherine.

„S kým?“ ptala se Kristen.

„S nikým jsem nespala.“ ujistila jsem jak Kristen tak Catherine, která si ale stejně myslela své.

„a tvářím se normálně.“ dodala jsem k tomu.

„Uplně záříš.“ říkala dál a podezíravě si mě začala prohlížet.

„Přestaň.“ řekla jsem.

„Měla bys to trochu líp maskovat.“ řekla Catherine a Kristen, která začínala být rozhorčená tím, že stále neví o čem tu taktně Catherine mluví, prohodila ..“ Jako co?“

„Mohla bys už sklapnout, Cat?“ okřikla jsem jí.

V ten okamžik se postavila Matka představená

„Věnujte mi prosím pozornost.“ rozeznělo se po celé jídelně.

Všechny jsme se otočily za hlasem.

„Asi už jste všichny slyšely, že v pátek večer se koná náš každoroční ples na ukončení školního roku...s lidmi ze St. Paul´s“

řekla plna nadšení a po jídelně se rozezněly radostné výkřiky a tleskání.

Poprvé za ten den jsem se podívala na Bradley.

Ve světle modré košili se svázanými vlasy v drdolu se usmívala nad radostnými projevy studentek.

Pousmála jsem se a pak opět sklopila hlavu k jídlu.

„A, a, a..“ uklidňovala dívky.

„...očekávám od každé z vás to nejvybranější chování.“ dokončila své sdělení a opět usedla na svou židli.

„Můj brácha a jeho kapela tam budou hrát. Možná byses k nim mohla připojit, Annabelle.“ řekla Catherine.

„Možná.“ řekla jsem a naštvaně se zapíchla do kousku zeleniny.

„Víš.. vlastně jsme tě ještě neslyšeli hrát ani zpívat.“ začala Catherine.

„Začínám si myslet, že se tak trošku předvádíš.“ dořekla.

„Uvidíme se později.“ projel mnou ještě větší vztek, prudce jsem vstala, odhodila vidličku na modrý tác a odešla do pokoje.

Na večer holky zařídily u slečny Bradley film.

Celá její kolej se tedy sešla v místnosti, kde bylo možné promítání.

Colins seděla vedle Catherine a Bradley. Usedla jsem na deku, kousek za nimi.

Film byl sice na samém začátku, ale mě bylo jasné, že vzdálenost, kterou jsem si od Simone určila, byla příliš malá.

Otočila jsem se hlavou k ní a ona jako by vycítila, že na ní koukám, pootočila hlavu ke mně.

I přesto, že kolem nás sedělo spoustu dalších studentek, jsem se k ní na jedné ruce přehoupla blíž.

Nasála jsem vůní jejího parfému. Cítila jsem, že znejistila, přesto jsem svou ruku přinutila k pohybu.

Jedním prstem jsem se dotkla její ruky. V ten okamžik sklopila hlavu a mírně pootočila hlavu ke mně.. pak se opět podívala na promítací plátno.

Můj prst sklouzl z jejího zápěstí na hřbet ruky. Přidala jsem další prst a jemně sjížděla k jejim prstům.

Nechala, aby její prsty hladily její ruku. Z počátku si neuvědomovala, že seděli v místnosti plné studentek, které to mohly vidět. Hluboce se nadechla. Seděla tak blízko ní, ale i přes všechny zákazy, které jí křičely v hlavě, chtěla, aby seděla ještě blíž.

Nešlo to.

Odtrhla svou ruku od deky, složila jí do svého klína a nenápadně se porozhlédla kolem, jestli je někdo neviděl.

Vyndala z kapsi mobil a napsala Michaelovi, jestli se nemohou sejít.

Cítila, že se na ní kouká...

Večer s Michaelem se vydařil. Konečně mohla vyrazit mimo školu a přijít na jiné myšlenky.

Vše bylo fajn, do chvíle, kdy ji Michael přivezl zpátky před školu.

Vypl motor a natáhl se k ní.

Políbil jí … ale ona poté sklopila hlavu.

Michael se vrátil zpět k volantu a zadíval se na ní.

„Miku, já..“ nevěděla co vlastně říct.

„Ano?“ ptal se...ale Simone už větu nedokončila.

„Je toto ta část, kdy uslyším, že si pořád nejsi jistá? Že prostě potřebuješ víc času?“ ptal se jí...

Oddychla si a zahleděla se z okna.

„Jsme zkrátka uprostřed něčeho, kde víš- Myslím, že k tobě cítím lásku Michaeli, ale nevím, prostě nevím..“ říkal Michael.

Simone ho jen poslouchala.

„Jediné co víš, je to, že nevíš.“ dokončil.

„Michaeli...“ oslovila ho.

„Víš co já chci, Simone?“ přerušil jí.

„Co?“ ptala se.

„Chci být s někým, kdo ví, že chce být semnou.“ odpověděl.

Pohladila ho po šíji a řekla „Také bych ti to přála.“ řekla a on v tu chvíli sklopil hlavu a oddychl, jako by se v něm něco zhroutilo.

„Nemůžu uvěřit tomu, co jsi právě řekla.“ řekl.

„Já ani nevím, co mám s tebou dělat.“ dodal a promasíroval si oči.

„Mohla bysis vystoupit?“ řekl.

Opět se na něj podívala . „Promiň..“ řekla.

„Jasně..Můžeš vystoupit?“ řekl.

Seděla jsem ve třídě a svírala tužku, kterou jsem držela v ruce.

Simone dopsala zadání domácí práce na tabuli a pak zazvonilo.

Celá třída se zvedla a dala se k odchodu.

Stále jsem seděla na svém místě a sledovala jak přechází k šuplíku.

Otevřela ho a začala v něm něco hledat.

Třída byla již prázdná a já vstala.

Přešla jsem ke katedře a zeptala se: „ Proč semnou nemluvíte?“

Vyndala svou ruku z hlubokého černého šuplíku a stále skloněná se zahleděla do stolu.

„Už dva týdny jste semnou nepromluvila ani slovo.“ dodala jsem.

Zavřela oči a silou zasunula šuplík zpět, čímž způsobila nepříjemný zvuk.

Vzepřela se a podívala se mi do oči.

V jejich modrých očích byla smutek..

Zavrtěla hlavou a tiše řekla „Já tohle nemůžu...“

„Vždyt neděláme nic špatného.“ řekla jsem.

„Nemůžu to dělat.“ řekla znovu, o něco důrazněji.

Její oči upřeně hleděli do těch mých... zakývala jsem hlavou a odešla.

Oči si překryla dlaní. Dívala se na ní tak ublíženě a zraněně. Zvuk zavírajících dveří značil, že je třída již doopravdy prázdná.

Pak se ale najednou opět otevřely a Simone se k nim ihned otočila.

Do třídy vcházela Matka představená.

„Děje se něco?“ ptala se, když přistoupila k ní.

Hlavou otočená ke straně se snažila zahnat nával přicházejích slz.

„Ne, jsem v pořádku.“ odpověděla jí.

„Dobře.. já ..potřebuji, abys do pátku udělala posudky těmto studentům.“ řekla Matka představená.

Simone zakývala hlavou a jen krátce odpověděla: „Samozřejmě“

„Byla bych moc ráda, kdyby se něco dělo, nebo kdybys cokoliv potřebovala, abys přišla zamnou“ řekla.

Simone opět zakývala hlavou..“Ne, nic nepotřebuju.“ řekla a poprvé se na ní podívala.

„Výborně tedy..“ řekla Matka představená a s úsměvem odešla.